10 let kurzů, 10 rad pro lepší fotky

Co je ve focení opravdu důležité? Po deseti letech lektorování kurzů fotografování jsem sepsal osobní seznam deseti klíčových rad. Možná vás překvapí. Možná nebudete souhlasit. Možná mi nebudete věřit. Ale fungují, za to ručím!

Nějak to letí – můj kurz fotografování jsem kdysi spustil jen tak, na pár týdnů. Ale nějak se to vše vymklo kontrole a protáhlo: už ho dělám bez přestávky 10 let, od 15. října 2011. Více než 400 dní z minulého desetiletí jsem strávil na kurzech mezi nadšenými milovníky fotografování. (Přesně to bylo 404 kurzů a 2655 účastníků). A jak už to bývá, na hodně věcí se po té době dívám trochu jinak než dřív.

A proto jsem sepsal deset bodů, které po těch letech považuji za nejdůležitější. Některé vás možná překvapí, ale snad z nich zahlédnete to podstatné: focení je prostě fantastické a nikdy nekončící dobrodružství. Tehdy, nyní i za dalších 10 let.

1. Focení = kompozice. Vše ostatní jsou drobnosti

Pokud bych měl říct jen jedno jediné pravidlo, tu je. Jediné, na čem opravdu záleží, je kompozice, tedy schopnost používat desítky menších a větších pravidel, jak obsah fotky uspořádat, aby dokázala přenášet emoce, informace, pocity.

Tohle pravidlo je důležité ze dvou důvodů: 1. je vážně zásadní 2. začínajícím fotografům obvykle trvá 5 – 10 let, než si ho všimnou a začnou brát vážně.

2. 10 čudlíků na prvních 10 let stačí

Tohle je extrémně banální věc: 150 let platí, že fotku definují tři hodnoty: čas, clona a ISO (ano, i skleněné desky měly nějakou hodnotu citlivosti) plus to, zda je objektiv dobře zaostřený. Tečka.

V digitální době je ještě dobré navíc znát dva tři základní režimy, vyvážení bílé, korekci expozice a pár drobností. Ale i tak pro prvních deset let stačí deset čudlíků a funkcí. Jen je třeba je pochopit do posledního detailu. Kdo neví, co přesně se mu děje ve foťáku, nemá šanci.

3. Nechtějte být tzv. umělec. Opravdu ne!

Nemalé procento novopečených fotografů se v prvních měsících a letech nadchne samo sebou a usoudí, že ty jejich černobílé polo rozmazané fotky stébel trávy, průchodů starými městy a zadumaných krasavic jsou magickým a zcela unikátním uměním.

Nejsou. Nedělejte to. Nejste umělec ani umělkyně. Jen fotíte to, co fotili první roky všichni před vámi. Nikdo to neocení. Nikoho to nebude bavit. Vy se tomu časem budete smát. Omlouvám se za možná tvrdá až arogantní slova, ale právě jsem vám zachránil několik let života.

4. Focení je řemeslo, vyhrává delší algoritmus

Focení, viz výše, není umění. Je to řemeslo, v němž jde o to, jak co nejlépe splnit daný úkol: skvěle zachytit atmosféru podvečerního deštného pralesa, východ slunce nad Prahou, mistrovství světa v kuličkách nebo narozeniny morčete.

Čím zkušenější fotograf, tím rozsáhlejší algoritmus zkušeností, postupů a ověřených triků mu běží v hlavě. A tím lépe dokáže z dané situaci vše maximálně využít, ve zlomku vteřiny se přiklonit k nejlepší variantně. Žádné umění. Jen zkušenost stovek tisíc zmáčknutí spouště.

5. Neplatí, že “Každému se líbí něco jiného”

Tuhle větu jste už určitě slyšeli: “Každému se líbí něco trochu jiného, tedy i hodnocení fotek je hodně subjektivní.” Obecně to tak je, ale zároveň platí, že vnímání dobrých a špatných fotek je mnohem objektivnější, než se zdá. Dobrá fotka prostě zasvítí a přitáhne, špatná ne.

Zkuste malý experiment: rozložte na stůl 100 fotek z dovolené a požádejte pár kamarádů na večírku, aby vybrali deset nejlepších. Vsadím se, že se budete překvapeni, jak podobně budou vybírat. Tedy znovu: dobrá fotka opravdu zasvítí a přitáhne. Nic moc subjektivního.

6. Nikdy se nedívejte na starší fotky. Vyděsíte se

Existuje ověřená, ač trochu bolestná metoda, jak změřit, zda se posouváte vpřed nebo ne. Pohlédněte na své starší fotky z hlubin archivu. Dostáváte při tom záchvaty vzteku a marnosti? Říkáte si: Jak jsem to mohl vyfotit tak blbě? Pokud ano, skvělé, jste na dobré cestě!

Já vím, zní to jako vtip, ale není. Focení je dlouhá cesta, bádání nad zákoutími kompozice je opravdu nekonečný příběh. To proto si nad staršími fotkami rvete vlasy a říkáte si “proč jsem tehdy nevěděl/a víc?!”. Tak to má být. Posouváte se vpřed. A na fotkách to je vidět.

7. Photoshop špatnou fotku nezachrání. Opravdu ne

Máloco ve focení je pro začátečníkovu duši tak nebezpečné jako myšlenka, že úprava fotek řeší skoro vše. Upravovat je samozřejmě důležité, zásadní a nezbytné. Ale je to jen poslední krok, poslední doladění nebo dotvoření skvěle vyfoceného obrázku.

Špatnou fotku prostě úprava nezachrání. Možná ji mírně vylepší, ale pořád to bude špatná fotka. O všem podstatném se rozhodne v okamžiku zmáčknutí spouště. Já vím, skoro nikdo mi to nevěří. Tím spíš platí, že pochopení tohoto pravidla je jedním z nejrychlejších kroků vpřed.

8. Někdy se fotit nedá, smiřte se s tím

Tohle je za deset let vůbec nejtěžší oříšek z mých kurzů focení, věřte, nebo ne. Překvapivě vysoké procento fotografů nedokáže přenést přes srdce banální, ale zdrcující informaci, že bezpočet věcí prostě vyfotit nejde.

Pokud je špatné světlo, šance na snovou fotku krajiny je nula. Stejně tak jako pořídit v pravé poledne hezkou fotku Kolosea. Nebo cvaknout obyčejným foťákem dítě hrající volejbal v přítmí tělocvičny. Ne, není to foťákem ani vámi. Neumí to nikdo, protože to nejde. Tečka.

9. Neberte se moc vážně. Foťte si, co chcete

Svět je plný zneuznaných fotografů. Někteří jsou skvělí, jiní méně, spojuje je však jedno podstatné: berou se moc vážně, jsou zklamaní, že jim svět neleží u nohou, pořád se s někým srovnávají. Jenže focení je řemeslo a řemeslníkům svět u nohou ležet nebude.

Samozřejmě: bez vášně a odhodlání to nepůjde, tak jako v ničem, co děláme pořádně. Ale jděte prostě svoji cestou. Neberte se moc vážně. Foťte si, co chcete. Nečekejte obdiv. Nenechte si do ničeho mluvit. Zbytek přijde sám.

10. Pravidlo pravidel: naučte se rozlišit dobrou a hezkou fotku

Tohle pravidlo pravidel je jedním ze svatých grálů focení, ač na to vůbec nevypadá. Smyslem fotografování, ať chcete nebo ne, je pořizovat dobré fotky. Tedy ty, kteří žijí déle než jeden den a i po měsících či letech v sobě mají magii, krásno, kouzlo okamžiku.

Jen “hezká fotka” je takový ten běžný provoz obrázků, které rychle a hvězdně zasvítí (třeba na Instagramu), ale pak navždy a nenávratně zmizí v zapomnění. Mezi opravdu dobrou a jen hezkou fotkou je prostě zásadní rozdíl. A kdo se je naučí včas poznávat, vyhraje!

Pro kontext: Kurz fotografování Fotografem za jediný den běží nepřetržitě deset let každý měsíc (krom covidové pauzy) od 15. října 2011… Proběhl více než 400x, absolvovalo ho přes 2600 účastníků. Jeho cíl je jednoduchý: nasměrovat začínající i pokročilé fotografy ze dne na den k lepším fotkám. Což je jednodušší, než se může zdát…