Záhada stará více než 400 let se uzavírá. Česko-dánský vědecký tým rozřešil dlouhé spekulace, zda astronom Tycho Brahe zemřel na otravu rtutí. Verdikt zní: Nezemřel. „Nic nenaznačuje, že to byla otrava,“ shrnuje antropolog Petr Velemínský výsledek zveřejněných analýz .
Praha (15. listopadu 2012) – Dohady o otravě nebyly nijak divoké ani samoúčelné – se závěrem, že Braheho mohla zahubit rtuť, přišli v devadesátých letech sami vědci zkoumající vzorky jeho vlasů a vousů. Přesně před dvěma lety byla tedy i kvůli tomu jeho hrobka v pražském Týnském chrámu otevřena k dalšímu zkoumání.
Pracovní otázka zněla: byly koncentrace rtuti v jeho těle tak velké, aby ho během několika dní zabily? A mohl se otrávit sám při léčbě svými lektvary se rtutí, nebo snad zahynul rukou vraha?
Dnes (15. 11. 2012) zveřejněné výsledky ovšem spekulace smetly ze stolu: stopy rtuti v jeho vousech sice byly, ale ve zcela normálních koncentracích. Podle analýz vědeckých pracovišť v České republice i Dánsku nebyl Brahe vůbec v posledních pěti až deseti letech svého života vystaven velkým dávkám rtuti.
„V době jeho smrti zkrátka nebyly v jeho těle zvýšené koncentrace rtuti,“ říká profesor Jan Kučera z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR, který za českou stranu prováděl analýzu odebraných vousů. „Rtuť ho nemohla v žádném případě zahubit, otrava to prostě nebyla,“ říká.
Další analýzy vzorků, například kostí, nadále pokračují, ale vědci od nich nečekají nic, co by mohlo potěšit milovníky záhad či konspiračních teorií. „Žádná překvapení ohledně rtuti další analýzy přinést nemohou,“ konstatuje.
Legendy a fakty
Tycho Brahe se roznemohl v říjnu 1601 na hostině u Petra Voka z Rožmberka – zemřel po dvou týdnech boje o život. To je vše, co víme s jistotou. Zbytek jsou legendy a dohady.
Nebylo to tedy na hostině u císaře Rudolfa II., jak se občas učí děti ve škole. A stejně tak nezemřel kvůli tomu, že mu praskl močový měchýř, protože nesměl vstát od císařského stolu. To už vědci dávno vyvrátili prostým argumentem: člověk není schopen zadržovat moč tak dlouho, aby mu praskl měchýř.
Johannes Kepler, jeho tehdejší asistent, a později nástupce v roli astronoma měnícího představy o vesmíru, si poznamenal, že Brahe v tu osudnou noc „pil trochu více, než měl“ a dle svého zvyku mu nečinilo problém zadržovat močení. Když se však později vrátil domů, nebyl už schopen močit vůbec. Den za dnem se poté propadal do deliria. Zemřel ráno 24. října 1601 ve svém domě na Hradčanech.
Více než 400 let pokračují spekulace o tom, co se mu vlastně stalo. Postupně lékaři na základě popisu symptomů dospěli k závěru, že šlo o urémii, tedy selhání ledvin. „Na urémii ukazují dochovaná svědectví, náš výzkum nicméně v této otázce nic napovědět nemůže,“ říká profesor Jan Kučera.
A co ta rtuť?
Již tehdy se ovšem podle historických pramenů šuškalo, že s jeho náhlou smrtí není něco v pořádku – a poprvé padla tajuplná spekulace, že byl otráven. Brahe, který žil v Praze od roku 1599 do své smrti v říjnu 1601, byl podle historiků „celebritou“ rudolfínských Čech. Takoví lidé mají vždy hodně nepřátel.
Dohadů o tom, kdo ho mohl zavraždit, existuje bezpočet. Oblíbeným podezřelým je i Johannes Kepler, který se prý toužil dostat k jeho unikátním záznamům, další – ještě divočejší – teorie tvrdí, že byl zavražděn na popud dánského krále, jemuž svedl manželku.
Tyto dohady přiživily výsledky dvou vědeckých studií z 90. let, které při zkoumání vlasů a vousů odebraných z hrobky objevily „vysoké koncentrace rtuti“. I proto se před dvěma lety vědci rozhodli hrobu znovu otevřít a provést testy modernějšími metodami.
Výsledek byl zveřejněn včera: vysoké koncentrace tam prostě nebyly. A proč se tyto studie mýlily? „Je možné, že zkoumané vzorky byly kontaminované,“ říká profesor Kučera.
Konec spekulací? Jedna kapitola nesporně končí. Jak se ovšem ukázalo vždy v uplynulých stoletích, dohady kolem Brahovy smrti jen tak nezmizí – vražda nevražda, rtuť nertuť.
