Co foťák na iPhone nezvládne a další fototipy

Také zoufale lovíte v manuálu fotoaparátu a snažíte se pochopit, proč se ty fotky zase nějak nedaří? Anebo jste nervózní, že vás skvělý mobil nedokáže vyfotit poměrně banální scénu? Manuály odložte, jen vás zmatou,  z těch 150 čudlíků a funkcí budete stejně potřeboval jen pár. Pojďme raději prozkoumat pár praktických tipů, které vám fotoúlovky pomohou vylepšit. A z nichž pochopíte, že proč ani nejlepší iPhone nedokáže vyfotit vše  – mimochodem: podrobný návod najdete také zde: IPhone a fotografování: tipy, triky, recenze.

1. Fotíte mobilem? Objevte ISO!

Chytré telefony dobývají svět a mimoděk dramaticky mění svět fotografování… Kvalita výsledných fotek opravdu dramaticky stoupá, každý půl rok přijde nějaký významný posun vpřed a – však to znáte – dramaticky přibývá lidí, kteří prohlašují “já už fotím jen mobilem”.
Nu ano, proč ne – jen je i tu třeba dát si pozor na pár chytáků.

1. chyták: pozor na kvalitu
Často slýchám “kvalita je skvělá, ty fotky vypadají na monitoru báječně, úplně mi to stačí”. Ano, na monitoru ano, pro sdílení na sociálních sítích ano, ale zkuste někdy nechat nějaké fotky ze starších mobilů vytisknout, spláčete nad výsledkem – tam už to chce výrazně vyšší kvalitu. A zkrátka se vám může stát, že pokud pět let fotíte dítě jen mobilem, dobrou fotoknihu z nich prostě neuděláte: na rozdíl od monitoru bude vypadat bídně.. (U novějších strojů už to je mnohem lepší).

2. chyták: horší podmínky = horší fotky
Při focení mobilem myslete na to, že dobře to celé bude fungovat v ideálních světelných podmínkách. Tedy fotku á la dítě stojí na slunné horské louce zvládne mobil výrazně lépe než hořící svíčky na dortu při večerní oslavě (inu, čip i čočky jsou titěrné…).

3. chyták: Musíte umět nastavit ISO
Mnohé to možná překvapí, ale i pro focení mobilem platí de facto stejná pravidla, jako pro focení “normálním foťákem”. Včetně onoho kritického: Musíte tušit, co se ve foťáku děje. Tedy radím, že pokud chcete opravdu fotit dobře, musíte například vědět, že i v mobilu se dá regulovat hodnota oné tajuplné citlivosti, tedy ISO.

Reklama

Když to maximálně zjednoduším: tím, že zvedneme hodnotu ISO, umožníme foťáku “cvaknout rychleji”, tedy použít krátký čas – a zabránit tak rozmazání fotek.
Zkrátka a bez nadsázky: pokud chcete mít hezké fotky, naučte se nastavovat na mobilu ISO… (Na Androidech lze většinou ve výchozím fotoaparátu, u iPhonů jest nutné dokoupit nějakou fotoaplikaci).

Klasický příklad na dvou fotkách: na prvním obrázku můj iPhone 6 prostě dcerku na houpačce nezvládl dobře vyfotit – říkal si “je tu dost světla, ISO nechám na 32, čas bude stačit 1/40…. Jenže to je špatná úvahu, iPhone netušil, že vše je v pohybu a tuto scénu prostě nezvládne.

Tedy, což je druhý obrázek, v jiné foto-aplikaci přinutím iPhone použít ISO 500, čímž pádem foťák “cvakne” výrazně rychleji – a čas krátký 1/750 vteřiny už prostě Annu “zmrazí” v pohybu. Samozřejmě, vyšší ISO vždy znamená vyšší šum, tu je však ještě snesitelný… A jiná volba neexistuje…

Zkrátka, bez ISO to nejde…

2 . Světlo, světlo, světlo – to je základ

Ano, tohle jste již slyšeli stokrát: světlo je na focení vůbec nejdůležitější. Přesto je to třeba říct i po sto prvé. Totiž: mnozí novopečení majitelé foťáků jsou zklamaní, že jejich nový stroj za dvacet třicet tisíc vlastně fotí tak nějak plonkově. A “nezvládne” třeba pořídit slušnou fotku typu “manželka stojí na Karlově mostu v pravé srpnové poledne”. Jenže taková fotka prostě pořídit nejde, vždy bude vypadat nehezky, slunce neslunce, světlo to je téměř nepoužitelné. Na fotce budou velké rozdíly mezi světly a stíny, barvy budou vyšisované, prostě hrůza – zkrátka: když je světla moc, často se vlastně ani fotit nedá a foťák z toho neviňte.

Co zkusit: Zkuste pátrat po hezkém světle – až se ho neučíte nacházet, pochopíte, že právě to tvoří 40 procent fotografování… (Dalších 40 %  – dle mého – připadá na zvládnutí jemností v kompozici, zbylých zhruba 20 % na to, jaký máte foťák). Možná vás překvapí, že fantastické světlo objevíte zejména tam, kde je ho méně, kde je méně intenzivní a tzv. měkké (tedy nevytvářející ostré stíny). Tedy: přestaňte rodinu fotit v plném slunci a zkuste to třeba v obyčejné hotelové chodbě zalité jemným svitem odkudsi ze vzdáleného okna… Zjistíte, že právě tam mohou vzniknout fotky zcela fantastické…

3. Pozor na města a krajiny: jen obrazy se počítají

Teď vás přesvědčím, že umím pohlédnout hluboko do vaší duše: vím totiž přesně, co se bude dít onoho večera, až se rozhodnete konečně si v klidu prohlédnout všech 678 fotografií z dvoudenního výletu do Paříže. Tedy 236 fotografií Eiffelovy věže, 349 záběrů kostelů, pařížských ulic, náměstí, parků a 92 marných pokusů vyfotit přes davy Monu Lisu.
Otevřete počítač, proklikáte pár fotek, u čísla 147 vás postihne panika, protože se vám ani jedna nebude líbit, a někde v půlce to vzdáte zcela…

Co je tady špatně?! Fotit města a krajiny je mnohem těžší, než se zdá. Aby (jakákoliv) fotka byla opravdu fotkou, musí v sobě mít náladu, emoce, příběh, něco… Jenže nic z toho ono průčelí anonymní památky prostě nemá a mít nebude, to proto je dobře vyfotit krajinu či město pro začátečníky často zcela nadlidský úkol.
Co s tím: Rada je prostá – uvěřte mi, že krajiny a města má smysl fotit jen tehdy, pokud ona scéna je zcela výjimečná, unikátní, ve skvělém se světle se koupající. Zkrátka taková, kterou byste si potenciálně pověsili na zeď. Jinak nemá “mrtvé” scény moc smysl fotit – ano, budete mít památku, ale tím to hasne… Ani vás nebude bavit se na ty fotky dívat. (O kamarádech na Facebooku nemluvě, liků moc nedostanete).

4. Bez lidí to nejde

V hrůzném příběhu vaší marné snahy zachytit dovolenou v Paříži v součtu chybí jedna fotka: tu jsem si nechal na imaginární případ, v němž zcela omylem vyfotíte něco typu “malíř u řeky máchá štětcem, vedle zadumaně stojí dívka připomínající Amélii z Montmartru a nad tím vším je Notre Dame s hejny holubů”.

Nejspíš na tu jedinou fotku budete fascinovaně a nadšeně hledět – a tak to má být. Ona jediná má šanci přežít, protože ona jediná se blíží tomu, čím fotka opravdu má být: obrázku, který je schopen nést emoce a příběh.
Tedy, věřte nebo ne, právě focení lidí je gruntem fotografování – a mělo by být vaším ambiciózním začátečnickým cílem. Proč ambiciózním? No, ono je to vlastně docela těžké…

Co si zkusit: Zkuste především nedělat to, co činí 99 procent novopečených fotografů v situaci typu: “chci si vyfotit toho zajímavého fakíra s kobrou”. Tedy nevytáhnout zoom a onu postavu si přiblížit z několika metrů. Jistě, jedna dvě fotky se povedou a budou vás bavit, pak to ale bude nuda. Proč? Protože v obrázku bude chybět atmosféra, nebude toho moc vidět z okolí, fotky s nikým moc lomcovat nebudou. Zkuste to jinak: nezoomujte, použijete širokoúhlý objektiv a vydejte se fakírovi vstříc: zjistíte, že najednou se tam krom něj vejde město, ulice stromy, palác, prostě mnoho dalšího… Opravdu se o to pokuste: tento záběr “širokoúhle zblízka” je patrně nejdůležitější typ kompozice na světě…

5. Naučte se funkci pár čudlíků

Pokud jste si právě koupili nový foťák, číhá na vás velké nebezpečí: pocit, že foťák za 15 či 30 000 korun přece už musí umět fotit sám.
Nemusí a neumí… Tedy se nedivte, že ty fotky se vám nějak nedaří, ono opravdu nejde fotit bez toho, aniž byste chápali alespoň základy toho, co se ve foťáku děje.
Jinými slovy: není možné jen mačkat a nechat vše na foťáku, významná část fotek se prostě nepovede (což už jste možná zjistili).

Jaké čudlíky zvládnout do začátku:

1. Vypněte tzv. plnou automatiku: Plná automatika se obvykle značí zeleným obdélníčkem, zeleným foťákem či jiným piktogramem značící nebezpečnou myšlenku, že stroj se obejde bez vaší kontroly. Neobejde – přepněte ho alespoň na písmenko P, které též udělá vše za vás, ale můžete zabránit pohromám rozmazanosti nastavování citlivosti (ISO) – více o tomto chytáku v boxu o mobilech.

2. Zvládněte kompenzaci expozice: Kompenzace expozice je funkce označovaná zpravidla symboly symboly +/- a dělá to, co může zachránit významnou část vašich fotek: manuálně přes ní dáváte foťáku pokyn “foť to světlejší nebo tmavší než ty chceš”. Hodí se v onom bezpočtu situací, kdy proklínáte foťák za to, že fotka není taková, jakou byste ji chtěli mít. Zkuste, uvidíte.

3. Naučte se bleskat za bílého dne. Ano, možná vás to překvapí, ale blesk má smysl především za bílého dne, nikoliv ve tmě, jak si mnozí myslí. Za bílého dne jsme jím schopni dosáhnout například toho, aby postavy před nasvícenou krajinou nevypadaly jako temné siluety. Jasně, často fotka přijde o kus autenticity, ale pořád lepší než snímek typu “černoch v tunelu”. Prostě si zapněte blesk a zkuste blýskat na postavy v plném slunci. Uvidíte!