Režimy fotoaparátu mohou někdy působit trochu záhadně – proto si na ně dnes posvítíme. A spolu s nimi prozkoumáme také duše líných fotografů, a to v teple i v zimě.
20 dílů „Kurzu fotografování Jana Rybáře” vzniklo v letech 2011 a 2012 pro web české edice časopisu National Geographic. Aktuální jsou však stále stejně…
Občas se říká, že automatika na fotoaparátu udělá vše za vás. A to rozhodně není pravda.
Říkají se různé věci. Třeba, že Sahara je nejhorší. Já taky nevěřil těm, kdo mě varovali, ale je to tak: na Sahaře bude váš plastový miláček vážně trpět a vy ještě víc.
Teplo vem čert, ale ten písek: je tak jemný, že pronikne všude, a vůbec vás nemusí přepadnout písečná bouře, stačí drobná procházka venku s kamerou kolem krku.
Zkuste si pak zahýbat objektivem – ucítíte, jak se onen jemňounký písek s gustem zadírá do vnitřností fotoaparátu. Hrůza. (A od té doby budete víc než na vodu myslet na pořádný igelitový pytel, v němž bude kamera skryta po většinu doby).
Také se říká (když je opravdu velká zima), že je zima jako v Rusku. I toto spojení sedí. Když je v Rusku zima jako v Rusku, dějí se pozoruhodné věci. Já to jednou zkoumal v zimě na polárním kruhu tam, kde se dobývá zemní plyn.
Prostě je tam díra v zemi a od ní pak vede několik tisíc kilometrů potrubí až k vám domů, vy pak plyn spálíte, zahřejte se a pak se rozpálíte ještě jednou, když dostanete za plyn účet, ale geopolitiku dnes nechme stranou.
A také se občas říká, že automatika na fotoaparátu udělá vše za vás. A to rozhodně pravda není. Ponořme se do tajů tzv. režimů fotoaparátů, tedy takových těch písmenek a obrázků většinou umístěných na otočném čudlíku.
1. Plná automatika – na tu zapomeňte, i když…
(Zkratky: AUTO, zelený obdelníček, zelený fotoaparát…)
Nastavením plné automatiky se vzdáváme jakékoliv kontroly nad fotoaparátem, neboť stroj si vše, ale úplně vše, nastaví za nás. Dostaneme se tak do role pouhých mačkačů. To nechceme. Tedy ten program přestaňte používat. Tečka. (Já vím, že v tomto režimu fotografuje drtivá většina lidí, co na planetě Zemi mají fotoaparáty, ale pro jednou věřte mému arogantně kategorickému NE, vážně to nestojí za to. )
ALE: levnější i dražší fotoaparáty mají i řadu automatických programů typu Sport, Portrét, Sníh atp. Jejich volbou fotoaparátu umožníte kameře onu plnou automatiku přece jen nastavit trochu lépe. Tyto programy si tedy nezaslouží celkové zatracení.
2. Magický program P – bez toho se žít nedá
Režim „P“, tedy „péčko“ je režim fotoaparátu, bez nějž se při běžném fotografování téměř nedá žít (nebo by to byl trochu otravný život).
Je to také program automatický, tedy kamera si to podstatné nastaví sama, ale stále máme kontrolu nad zásadními parametry, především nad nastavením ISO či zapínání/vypínání blesku. A pokud se vám nezdá kombinace času a clony, co vám fotoaparát nabízí, můžete ji bleskurychlým otočením nějakého kolečka poupravit.
Zkrátka, je to režim vskutku užitečný a možná byste se divili, že ho užívá mnohem více profesionálů, než by se vám mohlo zdát (a než oni přiznají). A ptáte se, proč zrovna P? Co to P je? Rád vám to vysvětlím, už to totiž asi dvě a půl minuty vím, protože jsem se po tom po letech právě dnes rozhodl zapátrat. Tedy P znamená Program.
Proč Program, když to vše ostatní je taky program? No, to jsem sem tam nedočetl…
3. M jako manuální režim
To bývaly v pravěku časy! Představte si, že ještě před pěti osmi lety byl fotograf na vrcholu blaha, když si mohl, ba musel, vše na své „filmové“ zrcadlovce nastavit sám.
Dnes už jsme trochu línější (viz pojednání o režimu P), nicméně manuální režim, kde je vše a opravdu vše na nás, má prostě své kouzlo a ani bez něj se nedá zcela žít.
Třeba tedy v tom Rusku, když je tam zima jako v Rusku. Představte si minus 35 stupňů. Chvílemi sněžení. Pak ostré slunce. Pak severské přítmí. Pak plápolající ohně hořícího plynu.
Pak zmrzlé město plné mátožných lidí obalených jemnou ledovou tříští a auta, co vypadají jako loutky, protože k nim na parkoviště z obýváků jejich majitelů přes noc vedou dobíjecí kabely (baterky v autě ani fotoaparátu nemají rádi zimu).
Nádhera. Ale můžeme tohle nechat automatice? Ne nemůžeme.
Anebo co třeba tajuplné příšeří buddhistických chrámů někde v Asii, kde budeme svádět nervózní boj s dlouhými časy, nízkými clonami a vysokými hodnotami ISO. A finální rozhodnutí musí být na nás, ne na elektronickém mozku fotoaparátu. I tady je jakákoliv automatika spíš na obtíž, ať žijí staré časy!
4. Priorita času, priorita clony – skvělé režimy do pohody
Další dva režimy jsou pro někoho skvělými doplňky, pro jiného naopak základem všeho. Prvním je režim priority času (Tv, S). Nastavíte si čas – clonu za vás automaticky dopočítá fotoaparát. V praxi se to hodí při hodně pohyblivých či divokých akcích – třeba při fotografování válek, dostihů či dětí na hřišti. Pokut tam nebudete mít nastavený krátký čas, třeba 1/250, prostě to bude mázlé.
Priorita clony (Av, A) nám zase dovolí nastavit napevno clonu a nechat stroj automaticky „dohodit“ čas. A kdy se to hodí? Třeba tehdy, když fotíte krajinu s nějakým popředím a nechcete, aby clona byla moc nízká, a s ní i hloubka ostrosti. (K tomu, jak „fungují“ clony a hloubka ostrosti se brzy dostaneme v jednom z dalších dílů. Priorita clony se hodí také v situaci, kdy znáte slabiny svého objektivu a tušíte, že prostě lépe kreslí až při vyšších clonách, tak mu nějakou vyšší clonu „přikážete“.
Ale pozor, aby vám ty dopočítávané parametry někam neustřelily…
Zkrátka: na ty čudlíky a režimy fotoaparátu trochu pozor!
Dobrý den doufám že mi to pomůže. Jsem začátečník a to ISO jsem vůbec nevěděla co to je ,ale vaše vysvětlení mi pomohlo. Děkuju
Manuál je třeba prostudovat ne jen letmo proletět – to aby jsme pochopili, jak a co funguje a co k čemu slouží a jak to či ono nastavit! Jinými slovy, pídit se je základem fotografování!