Pochopte svůj foťák. Bude(te) fotit lépe

Také patříte k těm, co si říkají: „Neměl by ten můj fotoaparát fotit nějak lépe, když stál tolik peněz?“ Anebo dokonce žijete nejnebezpečnějším mýtem fotografování vůbec? („Takhle skvělý foťák přece musí fotit skoro sám, já nic moc řešit nemusím.“)

Základem všeho je pochopit, co se vlastně ve fotoaparátu děje. Ať už máte velký stroj, nebo cvakáte jen mobilem.

1. Pochopte vnitřnosti vaší kamery

Pro začátek rada zcela nejdůležitější (byť možná trochu nudně znějící): Chcete-li mít lepší fotky, pochopte, jak vlastně uvnitř vašeho stroje vznikají. Anebo řečeno jinak: S klidem můžete ignorovat 99 ­­­­­% všech možných funkcí a tlačítek vašeho fotoaparátu, ale musíte tušit, co to je expoziční čas a vědět, že chápání zkratky ISO je stejně důležité, jako znalost čudlíku Zapnout/Vypnout.

Popořádku: Expoziční čas je doba, po niž do foťáku „pouštíme světlo“ na čip. Když je světla hodně (třeba na pláži), stačí doba krátká, když málo (například za soumraku), čas musí být delší.

No a proč to je tak důležité? Protože bez chápání času nedokážeme pochopit a odstranit nejčastějších fotochybu všech dob: že fotka je rozmazaná. Příčinou rozmazanosti je prostě a jednoduše fakt, že fotíme příliš dlouhým časem – když to bude třeba 1/20 vteřiny, z cyklisty, který vás bude míjet někde v horách za soumraku, zbyde jen šmouha. Proč? Protože za onu 1/20 vteřiny urazí třeba 30 centimetrů.

Reklama

2. Bez ISO se nedá žít

Víte, co je pro mě největší fotografická záhada všech dob? Proč výrobci fotoaparátů neinvestují alespoň trochu do osvěty. Kdyby se třeba jen 10 % všech majitelů foťáků dozvědělo, co to je ISO (citlivost), svět by byl krásnější. Bez chápání ISO se opravdu nedá žít.

Tedy: chceme-li, aby onen rozmazaný cyklista z minulého odstavce nebyl rozmazaný, můžeme foťáku říci: „Foťáku, nepotřebuj tolik času, abys onoho cyklistu vyfotil.“ A řekneme mu to tak, že zvedneme hodnotu ISO (třeba z 200 na 1600 nebo 3200). Čip se bude chovat citlivěji a onoho cyklistu už dokáže vyfotit časem mnohem kratším (třeba 1/500 vteřiny, kdy už by mohl při pomalé jízdě být poměrně ostrý).

Pokud si teď říkáte: Skvělé, budu vždy fotit na vysoké ISO, musím vaši radost trochu přibrzdit – vše v životě „něco stojí“. A cenou za to, že můžete fotit (třeba) noční krajinu nebo cválajícího koně za soumraku, je nižší kvalita snímku. Například při oné hodnotě 3200 už na fotografiích z drtivé většiny fotoaparátů zahlédneme „barevné fleky“ – tedy tzv. šum. Co s tím? Fotografování je vždy umění kompromisu: musíte se tedy rozhodnout, co je větší zlo, zda riziko rozmazání obrázku, anebo příliš vysoký šum.

3. K čemu je dobrá clona

Pokud si právě teď říkáte, že už té teorie je nějak moc, můžete být bez obav. Již se chýlíme ke konci. Fotografie od svého prvopočátku až do současnosti vzniká jen a jen kombinací tří faktorů, z nichž dva jsme už zmínili (čas, ISO).

Onou třetí hodnotou je tzv. clona, což je, řečeno poněkud nevědecky, prstenec v objektivu, kterým zvětšujeme či zmenšujeme velikost otvoru pro procházející světlo. Označuje se někdy zkratkou „f“  – a jsou to taková ta čísla, co vás možná matou na displeji foťáku či v jeho hledáčku, např. 4, 8, 11…

Pro začátek se jí musíme trápit mnohem méně, než časem a ISO, ale přesto je klíčovým parametrem pro něco, co se v přírodě hodí opravdu zásadně – pro ovlivňování tzv. hloubky ostrosti. A co to je? Představte si, že onen cyklista již sesedl a pózuje před scenérií hor. Dokážeme ho vyfotit tak, že bude ostrý jen on, a hory budou rozmazané, anebo tu samou fotku dokážeme pořídit i tak, že bude ostrý on i hory (v tomto případně bude velká ona „hloubka ostrosti“, tedy pásmo, v němž je vše ostré.)

A ono pravidlo o cloně tedy zní: čím vyšší bude clona, tím větší bude hloubka ostrosti. Tedy pamatujte, při focení krajin je právě ona vyšší clona často nezbytností.

4. Pozor na automatiku!!!

Dobrá zpráva je, že v uplynulých třech bodech jsme probrali vše, co potřebujete o foťáku vědět. Fotka prostě vždy vznikne jen kombinací oněch tří faktorů. Z čehož plyne další klíčová a zcela opomíjené pravidlo: Automatika a všechny ty „fantastické“ funkce typu „noční focení, portrét, pláž“ atp. vždy jen nějak zvolí onu kombinaci času, ISO a clony.

Potíž je, že velmi často onu kombinaci zvolí špatně, a je zcela jedno, zda fotíte mobilem, nebo foťákem za 80 000 Kč. Příklad (a držme se onoho cyklisty): pokud s ním vyrazíte na projížďku a hezky svižně pojedete lesem po hezké pěšince, nejspíš si cvaknete pár fotek.

Jenže ouha, pokud vše necháte na automatiku (tedy plně automatický režim), dopadne to téměř jistě špatně: fotka bude rozmazaná. Proč? Protože foťák neví, že se rychle pohybujete a že potřebujete hodně krátký čas.

To samé platí o další záludné funkci, kterou je opravdu třeba vypínat, a to zejména v horším světle: onou nebezpečnou funkcí je automatické ISO. Pokud s ním budete fotit noční město, fotoaparát „hrající na jistotu“, hodnoty ISO zvedne zbytečně vysoko a obrázek bude šumět víc, než bylo třeba.

5. Zkuste (alespoň jednou za život) manuální režim

Už tedy víme, jak fotka vzniká, i to, že plně automatický režim je cestou do pekla. Jak tedy vhodně říci foťáku, co od něj chceme a jak má fotit?

Cesty jsou dvě: 1. Ta první, frajerská a systémová, se nazývá manuální režim. V něm si v každé situaci zvolíme ony tři hodnoty (čas, ISO, clona). Moje rada zní: alespoň půl dne svého života investujte to toho, že si s tímto režimem budete hrát. Nic vás tolik nenaučí o focení jako nezbytnost nastavovat si vše manuálně.

Najednou vám dojde řada věcí: Že vyšší clona opravdu znamená ostré hory v pozadí. Že různě nastavené hodnoty času vytvoří při nočním focení zcela jiné výsledné snímky třeba jezera nasvíceného měsícem (automat by to nikdy netrefil), a onen cyklista prostě nemůže nikdy být rozmazaný, protože ho fotíte pevně daným časem 1/1000).
Dobrá, až si zkusíte plný manuál, můžete si život trochu usnadnit a přece jen se můžete vrátit k částečné automatice, při němž na foťáku něco necháte – což je druhá cesta, jak fotografovat. Onen režim se nazývá P (P jako program) a zvolí za vás čas i slonu.

Ale pozor, je tu jeden velký rozdíl ve srovnání s vám zapovězenou „plnou automatikou“, ta totiž zvolí i ISO, případě zlovolně pustí blesk. V režimu P ovšem ISO můžeme nastavovat. A když ho nastavíme vysoko, říkáme tak foťáku: můžeš fotit hodně krátkým časem.  Když se vrátíme do sedla a budeme chtít vyfotit onoho cyklistu, stane se zázrak: cyklista prostě bude nerozmazaný. Focení je prostě vážně jednoduché!

Tip: Jak fotit na sněhu

Nu ano, fotky na sněhu se většinou moc nedaří, což? Vzpomeňte si, jaké obvykle bývají? Než vyhrknete, že jsou „přesvícené“, protože sníh je moc světlý, zamyslete se ještě jednou. Už si vzpomínáte? Ano, ano, nejsou přesvícené, ba naopak, jsou vždy tmavší, než se nám líbí. Vysvětlení (poněkud zjednodušeně řečeno) je prosté: foťák se nechá „oslnit“ množstvím pálivé bílé barvy a vše „přitáhne“ více, než by se slušelo – a obrázek je tmavší.

Řešení je jednoduché: buď fotit v manuálním režimu, v němž si vše nastavíme sami, nebo použít tzv. kompenzaci expozice (značívá se půleným čtverečkem se symbolem +/-), kterou fotoaparátu vlastně řekneme: fotografuj to světlejší, než ti velí měřící systém. A ještě jeden trik zkuste, pokud fotíte třeba někoho na lyžích: přisviťte si ho bleskem. Ona postava bude totiž vždy tmavší, než přívaly sněhu, tedy ji světlem blesku „vytáhnete“. Zkuste, uvidíte!